Verunka, děvka z farmy

Bylo hezké odpoledne a Verunka se procházela se svou kamarádkou po vesnici. Když vtom uslyšela nějaké klučičí vzdechy. Holky se šly potichu podívat. Schovaly se za křoví a uviděly vesnický kluky, jak jsou bez kalhot a v ruce tvrdě mastí svoje velký péra. Byl tam Láďa, Franta a Pepek.

Jedna na druhou se usmály a chechtaly se.

„Ohhhhh…. Nejlepší je to pěkně pomalu… mmmm….“ Říkal Pepek.

„Ohhhhhhhh… už buduuuuu….“ Vzdychal Franta.

Holky je pozorovaly a smály se docela nahlas.

Pepek začal stříkat na okolní strom. Následoval Franta, která pěkně pocákala okolní křoví. Bílá mrdka se leskla na slunci. Verunka si všimla, že má Láďa ze všech těch čuráků největší péro. Byl jak menší ruka.

Verunka se vzrušením zachvěla při pohledu na ty péra. Měla chutě, ale nedávala to před kámoškou najevo a jen se smály.

Z Láďovy klády vytryskly jako lana dlouhý provazy mrdky a udělal pěknou paseku. Kluci se tomu smáli a postupně se oblíkli.

 

* * *

Verunce se celou noc zdálo o těch velkých čurácích. Ráno ji vzbudil táta, když na ni volal, že má dojít s kýbly pro vodu do studny. Verunka se oblékla a utíkala pro vodu.

Po cestě potkala Láďu. Opíral se o zídku a měl na sobě tričko a volné kalhoty. Verunka si hned vzpomněla, že jeho monstrum by se mu asi do úzkých kalhot nevešlo.

„Ahoj Verunko. Nechceš pomoct?“

„Ahoj Láďo. Ano, prosím.“

Láďa vzal Verunce kýble a šli spolu po cestě. Přitom se jí zahleděl na její velký prsa.

„Mmm… Nějak jsi… dospěla, Veru.“

„Ty prej taky, Láďo, chichi,“ zasmála se Verunka.

Láďa se sebevědomě zasmál: „No… je to tak.“

Zašli za plot, za kterým na ně nebylo moc vidět, jen kousek za nimi sedlák přehazoval seno.

„Co takhle že bys mi… ukázala ty svoje kozy za to, že jsem ti pomohl?“ zeptal se Láďa a nadrženě se olíznul jako kocour.

„Teda Láďo?!… Noooo… dobře,“ řekla Verunka.

Láďovi zazářily oči a bedlivě ji sledoval.

Verunka rozepnula riflové montérky, co měla na sobě, a vyhrnula tílko.

„Woooow… to jsou parádní koziska! Mmmm… můžu si šáhnout??“

„Ale jen trošku.“

Láďa šel k Verunce a začal zkušeně hnít její koziska. Prsty hned vydráždil její bradavky.

„Mmm…. To by snad za ty dva kýble mohlo stačit, ne?!“

„Dva kýble… tak mi ještě ukaž kundičku.“

„Láďo, neblázni… No…. No tak dobře.“

Láďa hned začal její malou pičku dráždit prsty. Krouživými pohyby jí honil poštěváček a dělal Verunce dobře, až se jí zatočila hlava.

„Heeej Láďoooo… aaaaaa!“

Láďa povalil Verunku do trávy a začal ji lízat.

„Ladislave!!! Aaaaach….“

Verunka si vzpomněla, jak si s kamarádkou Aničkou hrála na seníku a ta ji šíleně dobře vylízala.

„Mmmm…. Láďo…. Aaaach to nesmíš… někdo nás tu uvidí.“

Láďa si Verunku pevně držel a vylízával její chtivou malou pičku. Jazyk v ní nenasytně rejdil.

Verunka ji měla hodně malou a úzkou. Kozy sice měla velký, ale byla dost mladá a neprojetá.

Láďa pak najednou vstal, stáhnul svoje tepláky a ukázal jí čuráka.

„Teď je řada na tebe.“

Vleže Verunce přišlo, že je ještě větší, než když na něj s kámoškou koukaly.

Kousek od nich se pásly bučící krávy.

„Vem ho do ruky,“ přikázal jí Láďa.

Verunka ho chytla do ruky a začala ho mačkat a nahoňovat.

„Ohhhh… ohhh… ohhhh….“ Vzdychal Láďa a jeho monstrózní čurák se začal narovnávat.

„Ahhh ahhh.. strč ho do pusiny, pojď….“ Láďa si chytl Verunku za vlasy a táhl ji k němu.

Verunka otevřela pusu a spolkla žalud.

„Ohhhhhhhh… ohhhhhh… ohhhhh….“ Láďa vzrušením nevydržel stát. Lehl si na trávu, ale chtěl, aby Verunka pokračovala.

Verunka chytla koule do ruky a masírovala a přitom pocucávala žalud.

„Ohhhhhhhhhh ohhhhhhhhh ohhhhhhh…. Kuř mi ho…. Dej si ho víc… do pusy…. Ahhhhhhhhhhh!!!“

Verunka se snažila co nejhlouběji, ale byl tak obrovský.

„Ty vole, Láďo, po kom máš tak velký péro?!“

„Ohhhhhh ohhhhhhh ohhhhhhh dělej ahhhhh… máme to… ohhh.. v rodině… ahhhhhh….“

„Ohhhhhhhh božeee… dokonalý…. Ahhhh….“ Vzdychal dál Láďa a Verunka už cítila, jak v tom gigantovi začíná pocukávat.

Verunka ho začala k tomu honit a důkladněji mačkat koule.

„Ahhhhhhhhhhhh ahhhhhhhhhhhh!“ Láďa vykřikl a začal cákat svoji horkou mrdku do Verunčiny pusy.

Bylo toho spousta. Ještě víc než v tom lese, pomyslela si Verunka.

„Ohhhhhhhhh oho bože můj, to bylo super…. Mmmm….“

„Ale nikomu o tom neříkej, Láďo, jasný?“

„Ehm… jasný….“

Láďovi se z toho ještě trochu točila hlava, ale pak se postupně sebral a natáhl si kalhoty. I když měl zvadlé péro, tak mu šlo hůř schovat.

„Ehm, mám ti ještě odnýst ty kýble?“

„No jasně!!“

Láďa šel s kýbly a Verunka si nemohla pomoct a viděla obrys toho velkýho hada v Láďově pravé nohavici…

 

* * *

Verunka došla domů a táta na ní: „Veroniko, kdes byla tak dlouho??“

„Nikde nikde, jen pro kýble a byl tam se mnou Láďa Míšek, a tak jsme si chvíli povídali.“

„Hmmm… s tím malým hajzlíkem tě nechci vidět, jasný?“

Táta si Verunku dost hlídal.

„Dobře, tati,“ řekla Verunku a v duchu si říkala: „Malým chichi…“

 

 

 

2 komentáře

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.